Se zvýšenými zásobami tuků v těle se zvyšuje pravděpodobnost vzniku závažných onemocnění, především diabetu, poruch pohybového systému a nemocí srdce. Rodiče jsou plně zodpovědní za optimální rozvoj svých dětí, za jejich komplexní přípravu pro život. Tlusté dítě je pro rodiče stejně špatným vysvědčením, jako dítě propadající z nějakého školního předmětu, dítě neukázněné nebo špinavé.

Pokud chceme zabránit rozvoji obezity u svých dětí, musíme ji nejprve dokázat odhalit. Pokud možno v jejím samém počátku. Dítě přitom prochází různými životními obdobími, v nichž se množství jeho zásob tuku přirozeně mění. Někdy je “buclatost” přirozená, jindy je znakem poruchy. Za klíčový okamžik pro další vývoj dítěte je považován tzv. “odraz adiposity” (adiposity rebound). Je to fáze života mezi třemi a sedmi lety, v nichž se zastavuje pozvolný pokles hodnoty BMI a procenta zásobního tuku, zahájený u zdravého dítěte přibližně ve věku jednoho roku, a obě tyto hodnoty (BMI, % tuku) se začnou opět pozvolna zvyšovat. Čím dříve nastane tento odraz, tím vyšší je riziko vzniku obezity v dospělosti.

Jakmile rodiče zaznamenají nepřiměřený nárůst hmotnosti u svého potomka, musí co nejdříve a co nejdůrazněji vhodně zasáhnout s cílem optimalizovat hmotnost zvýšením množství pohybu a úpravami stravy. A zde je obvykle problém. Mnozí rodiče považují svoji ratolest za normální i v okamžiku, kdy se již začíná podobat Otesánkovi. Jak prokázal výzkum, organizovaný v Atlantě vědci z CDC (Centers for Disease Control and Prevention), jedna ze tří matek tlustého dítěte prohlašuje, že její potomek je “tak akorát” a není nutné s jeho hmotností nic dělat.

Výzkum současně odhalil zajímavý vztah. Matky jsou z pohledu hodnocení tělesné hmotnosti kritičtější vůči dcerám než vůči synům. Vědci vypočítali hodnotu BMI u 5500 dětí a poté položili matkám otázku “Je Vaše dítě hubené, tlusté nebo tak akorát?”. Správně posoudilo nadváhu svých dětí 67% a chybně 32% matek. Přesněji přitom matky odhadly nadváhu u svých dcer než u synů. Výzkum prokázal trojnásobně vyšší pravděpodobnost hodnocení dcer jako obézních v porovnání s hodnocením synů.

Kritičtější přitom byly ty matky, jejichž vlastní hodnota BMI byla nízká.
Tento dvojí standard může mít závažné praktické důsledky. V dnešním reálném světě soustavně klesá množství přirozených podnětů k pohybu a stejným tempem narůstá počet přitažlivých pasivních forem trávení volného času (televize, DVD, počítačové hry atd.). Děti jsou přirozeně přitahovány zábavnějšími a pohodlnějšími činnostmi a odrazovány vším, co je náročné, monotónní a unavující. Pokud se děti nedostatečně pohybují, snižuje se vážně toleranční limit jejich svalů, kostí, vazů a kloubních pouzder. V takové situaci vede každá zvýšená zátěž k přetížení těchto struktur, k bolesti nebo dokonce ke zranění. To pak utvrzuje obézní a oslabené děti v dosavadním trendu pasivního přístupu k životu a zvyšuje se tak výrazně riziko rozvoje obezity a na ni navazujících nemocí.

Chlapci byli v historii vždy pohybově aktivnější a proto také pro jejich zdravý vývoj představuje současný pasivní způsob života podstatně větší nebezpečí. Přitom mají matky prokazatelnou tendenci nevšímat si zvýšených tukových zásob u synů. Tím je pravděpodobnost negativního zdravotního vývoje u synů vyšší. U dcer může naopak kritičtější přístup matek vyvolat extrémní reakci a navodit podmínky pro rozvoj některé z forem dysmorfofobie – mentální anorexie nebo mentální bulimie.
Rodiče si musí plně uvědomit svoji zodpovědnost za správnou přípravu dětí pro život. Musí proto v současných podmínkách věnovat podstatně vyšší pozornost pohybovému režimu svých dětí a jejich přístupu ke stravě.

ZDROJ:
Moms Have Double Standard for Fat Sons, Daughters. Reuters Health, Monday, May 5, 2003
Pediatrics 2003;111:1226-1231.