Jak na fitness výživu?

V příslušném odstavci se dokonce píše o podpoře konzumace nízkotučných a nízkoenergetických potravinářských výrobků. Doufám, že jistě dobře míněný a hlavně žádoucí program nezadusí byrokraté v teple svých křesel, ale že ho brzy „ochutnáme“ v širší a kvalifikované nabídce fitness potravin v prodejnách nebo fitness jídel ve veřejném stravování. Myslím si, že právě naši čtenáři nepatří mezi ty, kteří čekají na opatření shora, reagující na nepříznivý zdravotní stav našich spoluobčanů. Zvykli si užívat náš časopis a tyto stránky jako pomůcku a umějí si proto vytvořit vlastní „nevládní“ program fitness životního stylu.

Neustále se vedou spory o tom, který přístup ke zdravému stravování je ten nejlepší, a tedy i nejúčinnější. Uvědomuji si, že nejsem „vyhraněný“ typ dietologa jako ti autoři, kteří doporučují např. dělenou vegetariánskou stravu nebo výběr jídel podle krevních skupin, měsíčních fází či znamení, v nichž jste se narodili. Nejsem jejich oponentem a jsem vždycky rád, když se někdo s jejich pomocí dokázal změnit k lepšímu, i když vědeckých důkazů je zatím nemnoho. Jen nejsem přesvědčen o tom, že fungují na každého a že je lze jednoduše aplikovat v běžném životě, kdy jsme nejméně jedenkrát denně odkázáni na veřejné stravování. Stoprocentně však vím, že každý sebevyhraněnější nebo naopak jen velmi obecný princip stravování funguje jen velmi nahodile a občas je skoro k ničemu, když jídelníček nedoprovází vhodná tělesná aktivita.

„Naslouchejte svému tělu“ je častá rada sportovcům, kteří ve snaze vybudovat funkční, vytrvalé a silné svaly zkoušejí všechno možné, aby na pár okamžiků stanuli na vytoužené „bedně“. Jednou z doporučovaných zásad stravování je u zkušených sportovců oprostit se od běžných stravovacích šablon a stereotypů a vnímat svoje chutě jako neklamné signály, že vysportovanému tělu pod permanentní sebekontrolou něco chybí. I vy, kteří chcete být „jen“ fit, můžete zažít pocit, kdy těsně před spaním dostanete neodbytnou chuť na sladké a spěcháte do večerky ještě pro tabulku čokolády nebo zmrzlinu, abyste se při usínání netrápili. Proč se však při tom cítit provinile? Když to už na vás občas přijde (a nejedná se o každodenní nutkání), vnímejte neodolatelnou chuť jako signál, že tělu něco chybí a pátrejte po tom. Je to chybějící energie, nebo snad nedostatek chrómu?

Když vám řekne psychiatr „Prosím uvolněte se a nemyslete na polárkový dort, vůbec na něj nemyslete!“– co se stane? Ač by vás ještě před chvílí vůbec nenapadlo na něj myslet, najednou se vám zjeví před očima a vy přesto dostanete po obědě chuť právě na něj. Prostě tak fungují zákony psychologie! Dokonce pracují i tak, že čím dříve ukojíte svoji touhu, tím se cítíte lépe, tolik netrpíte a nevznikne ve vás šílená a zběsilá touha, která se nezřídka zvrhne v přejedení odpíranou pochoutkou.

Někdo prohlásil, že zdravě jíst znamená neustále slyšet ďábla-našeptávače, ale přitom poslouchat anděla se zdviženým prstem. Kdybychom tohle přirovnání vzali vážně, mohli bychom se právem obávat, že v nás jídlo vyvolá schizofrenii. Proč se však bát zdravého stravování? Cožpak spočívá jen v neustálém odříkání a počítání kalorií? Tyto stránky a náš časopis vás snad už přesvědčily, že nikoliv. Zdá se, že to chce jen trošičku sebekázně a vynalézavosti, které tak jako tak do fitness patří.

Z připravované knížky Ivan Mach: Fitness kuchařka pro pokročilé, Olympia, Praha, 2003)